You are here: Česká republika > CZ newsletters > Anthony Coughlan

Home

Anthony Coughlan


Anthony Coughlan je emeritní Senior Lecturer na Trinity College v Dublinu a tajemníkem Národní platformy výzkumu EU a Informačního centra. Z článku o Anthony Coughlanovi v "Sunday Business Post": "Levicový akademik, intelektuální páteř alternativního názoru na Evropskou unii...Jeho Národní Platforma napomohla neúspěchu referenda o Smlouvě z Nice (napoprvé) ...Kampaň proti Smlouvě z Nice pomohla vzniku jinak nepravděpodobné koalice...Její argumenty byly nesourodé, ale zasáhly 54 procent ze všech voličů, kteří se dostavili k urnám."


Celý článek Anthonyho Coughlana je k dispozici zde...



Jak dá Lisabonská smlouva Evropské unii ústavní podobu nadnárodní federace

 

     „Stát může ratifikovat Lisabonskou smlouvu podepsanou v Lisabonu 13.12.2007, a může být členem EU založené působností této Smlouvy. Žádné opatření této Ústavy neruší platnost přijatých zákonů, daných právních aktů nebo opatření přijatých státem, které jsou vynuceny členstvím v Evropské unii, nebo nepředchází tomu, aby přijaté zákony, dané právní akty nebo opatření přijatá zmíněnou Evropskou unií nebo jejími institucemi, nebo orgány kompetentními z pověření smluv, které jsou zmíněny v této části, měly ve státě zákonnou sílu.“

28. novela Ústavního zákona Irska 2008…První dvě věty navržené ústavní novely, které irští voliči odmítli 12.června 2008 (…)

 


    Poznámky k ústavnímu aspektu irského referenda

 

    Maastrichtská smlouva z roku 1992, na které byla ustavena současná EU, byla nazvána smlouvou O Evropské unii, nikoli Smlouvou Unie (genitiv), neboť smlouva z Maastrichtu nezaložila  celek s vlastní právní subjektivitou, který by mohl být zván Unií. Konsolidované smlouvy, pozměněné v Lisabonskou smlouvou, by založily skutečnou Evropskou unii, a Smlouva by se tak stala „Smlouvou Evropské unie“.


    Opatření obsažené v Lisabonské smlouvě, podle kterého „Unie nahrazuje Evropské společenství a je jeho nástupkyní.“ (čl. 1, nová SEU) objasňuje, že polisabonská Unie by byla zcela novou entitou, neboť Evropské společenství, ke kterému se Irsko připojilo v roce 1973, by přestalo existovat. Evropské společenství je jedno z „evropských společenství“, na které se vysloveně odvolává Irská ústava a jejíž je nyní 27 států stále členem. Dalším společenstvím je Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM). (…) (str. 1- 2)

 

    O evropském občanství


    Preambule Smlouvy o Evropské unii se odkazuje na cíl „zavést společné občanství pro státní příslušníky svých zemí“. Většina států připouští, že mezinárodně  je možné uznávat pouze jedno občanství, časem bude pravděpodobně evropské občanství nazíráno ostatními zeměmi jako primární občanství s konečnou mezinárodní platností mnohem spíše než např. irské občanství, obzvláště pokud, jak navrhuje Lisabonská smlouva,  vzniknou evropské ambasády a evropské diplomatické služby, které se budou mezinárodně zabývat otázkou občanství.  (…) (Str. 6)


    Lisabonská smlouva vloží do pozměněné Smlouvy o Evropské unii nový článek 10: „Fungování Unie je založeno na zastupitelské demokracii. Občané jsou na úrovni Unie přímo zastoupeni v Evropském parlamentu. Členské státy jsou zastoupeny v Evropské radě svými hlavami států nebo předsedy vlád a v Radě svými vládami (…).“ (čl. 1, 2) Toto opatření jasně stanovuje alternativní zdroj demokratické legitimity, který je skutečnou výzvou pro právo národních vlád zastupovat voličstvo v EU. Výrazný rozdíl tak existuje mezi formulací Lisabonské smlouvy a právním základem současné situace EU, která je postavena na smlouvě z Maastrichtu: „Unie je založena na zásadách svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu, zásadách, které jsou společné členským státům.“ (čl.6 SEU)[1]. (…)


    Správně můžeme tvrdit, že Lisabonská smlouva představuje kvalitativně nový stupeň v postupném vývoji institucionální struktury směrem od evropských národních států, což pomalu ale jistě klade důraz na myšlenku demokratické legitimity, kterou evropské instituce rozvíjí nezávisle na členských státech. (…) (Str.7)

 


    O evropské demokracii


    Jean- Claudie Piris, generální ředitel Právního oddělení Rady ministrů ve své známé knize Ústava pro Evropu: Právní analýza (Cambridge UP 2006, str. 192) poukazuje na EU jako na „Částečně federální Unii“. Člověk by mohl říct, že mnohem lépe ji charakterizuje „podstatně federální unie“. (…) (str. 11)


    Lisabonská smlouva by odsunula moc směrem od voličů v celé Evropě a od malých a středně velkých členských států k velkým státům. Polisabonská EU by měla svoji vlastní vládu, s legislativním, exekutivním a právním orgánem (…). Vlastní již ve státě běžné státní symboly jako vlastní vlajku, hymnu, motto a roční státní svátek, Evropský den – 9. května – kdy se připomíná Schumannova deklarace z roku 1950, která navrhla vytvoření Evropského společenství uhlí a oceli jakožto „první krok ve federalizaci Evropy“, ačkoli všechny tyto symboly postrádají formální právní základnu ve Smlouvách. (…)


    Všechny stálé a dlouhodobé státy jsou založeny na takovýchto společenstvích, kde lidé hovoří společným jazykem a identifikují se vzájemně s druhým jako jeden lid – kolektivní „My“. Z důvodu této vzájemné identifikace, solidarity a pocitu pospolitosti  menšiny ochotně dodržují pravidla většiny, protože nahlížejí na většinu jako na „svoji“ většinu. Podobně většiny jsou ochotné respektovat základní práva  menšiny, neboť je připisují „své“ menšině. To dává státům demokratický základ. V EU nicméně neexistuje evropský lid nebo „demos“ takového druhu. Smlouva z Lisabonu, stejně jako Evropská ústava před ní, jsou pokusem uměle vytvořit vysoce centralizovanou Evropskou federaci ze mnoha národů, států a obyvatelstva Evropy, systémem seshora dolů, bez jejich svobodného  souhlasu a znalosti a v zájmu Velkých Států, které budou posléze ovlivňovat utváření politických rozhodnutí.


    Pokud zde má být evropská federace, která je demokraticky přijatelná a politicky legitimní, minimální ústavní požadavek pro ni je ten, že její zákony by byly navrženy a schváleny přímo volenými zástupci lidu budˇ v Evropském nebo ve vnitrostátním parlamentu. Lisabonská smlouva nicméně tento návrh neobsahuje.

 Str. 11 – 13

 

(kráceno, mezititulky vloženy ERC)

 


[1] Česká citace z konsolidovaného znění Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o založení Evropského společenství, Úřední věstník C 321E ze dne 29. prosince 2006, online publikace, http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2006:321E:0001:0331:CS:pdf  (datum poslední návštěvy 29.10.2008)

<//em>


Zpět

© Democracy International www.democracy-international.org